Argentinská doga

Argentinská doga

Chcete mít doma psa s vlastní osobností? Pořiďte si argentinskou dogu. Je výrazná a dominantní, potřebuje výcvik a pevnou ruku. Ale i ji je možné zkrotit. Podaří-li se vám to, stane se skvělým společníkem a báječným rodinným psem. Má ráda hru a veškeré venkovní aktivity.

Argentinská doga byla vyšlechtěna v roce 1873. Jejím šlechtěním se zabývala rodina Martinezů. Ke křížení bylo vybráno celkem devět plemen. Cílem bylo vytvořit odolného loveckého a hlídacího psa. Argentinská doga měla střežit stáda krav a zároveň bojovat proti pumám a divokým kočkám. Stejně jako ony měla dokázat přežít ve volné přírodě, a to i v nepříznivých podmínkách. V jejích žilách koluje krev bulteriéra, boxera, anglického buldoka, německé dogy a irského vlkodava. Plemeno bylo oficiálně uznáno až v roce 1973. V Jižní Americe je bohužel doga využívána na psí zápasy a v některých státech je proto její chov zakázán.

Řadí se mezi velká plemena psů. Její mohutná postava dosahuje výšky přes 60 cm. Dospělá doga váží kolem 50 kg. Má atletickou postavu a svalnaté tělo dokonale uzpůsobené k běhu a lovu. Jediné přípustné zbarvení je bílé, jsou ale povoleny černé skvrny kolem očí. Celkový dojem pak doplňuje černý nos. Srst argentinské dogy je krátká a dokonale přiléhavá. Doga se dožívá nízkého věku 10 let.

Je svéhlavá a samostatná. Nesnese kolem sebe velký kolektiv lidí, vyhýbá se kontaktu s dětmi a nevychází ani se svými zvířecími společníky. Tuto učebnicovou definici ale můžete snadno překonat. Jako každý jiný pes, tak i argentinská doga se dá vychovat. Pokud jí budete věnovat dostatek péče, lásky, důsledný výcvik a dáte jí pevnou ruku, i ona se bude cítit dobře v lidské a zvířecí společnosti. Argentinská doga patří mezi služební plemena. Má ráda pohyb a hru. Je inteligentní a užívá si, když je středem pozornosti.

One Response to “Argentinská doga”

  1. Rene van der Wiedermann Says:

    Moje skúsenosti s Argentínskou dogou boli nulové. Mal som doch psíkov v byte Yorkshire teriér, boli to dve fenky. Jedna panovačná, druhá podriadená a utiahnutá… Po 4 rokoch som sa rozhodol, že by som chcel vačšieho psíka. Rozhodnutie padlo na psa, nakoľko veľká fenka by došla určite do konfliktu s mojou rozmaznanou yorkou a to som nemohol dopustiť. Takže pes. Uvažoval som o Cane Corso, alebo Argentínska doga. Nakoniec vyhrala Argentínska doga. Nemám malé deti a tak bolo rozhodnutie o to jednoduchšie. Psíka som kúpil na inzerát na Bazoši od chovateľa bez registrácie. Psík bol krásny a zdravý. Prvá prehliadka u veterinára dopadla skvele. Psík mal 7 týždňov a 4 kg. Prvý týžždeň som mu doplňal absenciu materského mlieka výživovým doplnkom a od toho času som ho kŕmil granulami pre šteňatá veľkých atletických psov a môj fešák rástol ako z vody :) . Každý týždeň priberal cca 1,5 kg. Po 12 týždni som ho začal prikrmovať aj kúskami vareného hovädzieho mäsa. Všetko bolo v úplnom poriadku. Raz som šiel na návštevu k mojej rodine, kde mali tiež psíkov a nevšimol som si, že v miske bolo žrádlo (kuracia masová konzerva) a môj fešák to zmlsol na jeden šup. Po dvoch dňoch som si všimol, že sa mu na hrudi objavili veľké vredy (ako uhráky). Veterinárne vyšetrenie preukázalo alergiu na kuracie mäso. Je to vďaka prešľachtenosti psov, nakolko toto plemeno podľa odbornej literatúry strávy čokoľvek. Jeho žalúdočné kyseliny sú jedny z najsilnejších v psej ríši. Takže nejaké to kuriatko by nemal byť problém, ale je. Tak pozor na kuracinu. Po nasadení liečby a prísnemu sledovaniu toho čo zmlsne sa mu koža upravila. Teraz má 5 mesiacov a 24 kg. Čo sa týka povahy, bol som milo prekvapený. Psíka mám v byte a naučiť ho na dokonalú hygienu mi trvalo 1 mesiac. Teraz sa proste nepociká ani za nič. I ked mu treba a vy spíte, tak vás zobudí. Najprv jemným knučaním, potom hlasnejšou debatou a nakoniec vás bude drgať labami. Nikdy nebreše! Bol som prekvapený jeho chovaním v byte. Jednoducho nebreše. Chodím s ním denne na tri hodinové prechádzky na lúku, kde sa vybehá… Aportuje inštiktívne, bez učenia. Potrebuje veľmi veľa pohybu, inak je nesvoj a môže si to odniesť časť nábytku v byte. Zatial mi nič nerozhrýzol, okrem papúč, ale ked má čo žuť (klasická kožená kosť) tak sa ničoho v byte nedotkne. Od útleho veku som ho asocioval (chodil som s ním na prechádzky po meste aby sa nebál zvukov mesta, davu ľudí a pod. Chodil som s ním autobusom, vlakom, autom… Navštevoval som miesta, kde je veľa psov či iných zvierat.) podľa odporúčaní odbornej literatúry a má to svoje ovocie. Nenápadá iné psy, s každým sa chce hrať. K novému psovi pristupuje opatrne a hneď ako sa pozdravia má tendenciu sa hrať. Naháňať a hryzkať. Nie hrýzť ako pri útoku, ale tak hravo, normálne. Najlepších kamarátov ma psov mops, jack rusel a bradáč. Nie je to ale žiadny bojko… Stane sa, že prídeme k novému psovi, ktorý sa pozdravý a začne vrčať do môjho, ten neurobí vobec nič, len čaká na dalšiu reakciu. Ak druhý pes zaútočí, tak môj mu to vráti. Nikdy sa mi však nestalo, že by začal vrčať či útočiť ako prvý. Treba si ale dať pozor na malé deti, nie že by im ublížil, ale je mohutný a pri hre môže nechtiac ublížiť. To sa mi stalo ked behal po lúke a chceli sa s ním hrať asi 7-9 r. deti. Napriek mojmu upozorneniu aby s ním nebehali si deti nedali povedať a behali s ním. On sa samozrejme tešil a naháňal jedno za druhým, len vždy ked nejaké dobehol, tak sa chytil za rukáv či nohavicu a stiahol dieťa na zem. Pri tom aj roztrhol oblečenie. Ale hned ako dieťa spadlo ho olýzol a naháňal dalšie. Takže aj hrou môže nechtiac urobiť paseku :) Ešte by som spomenul, že ak si zadovážite Argentínu, tak si ju neučte na gauč či do postele. Ja som tú chubu spravil a ked bol taký maličký tak to bolo milé. Ale teraz narástol a ja ho už z postele a gauča nedostanem. Ked mu zavelím tak ide na svoje miesto, ale hned ako mu dáte trošku volna je späť. Myslel som, že vačší maznoš ako moje yorkshire terierky nie je možné, ale argenina ma prekvapila. potrebuje cítiť vašu blízkosť, váš dotyk. Trávi všetok čas v mojej blízkosti a chce sa s vami neustále rozprávať. Na ulici vzbudzuje veľký rešpekt a veľa ľudí sa ho bojí (ako šteniatko sa podobá na pitbula), tak si ho musíte držať stále na vodítku. Ale aj ked som s takýmto plemenom nemal skúsenosti, iné by som nechcel. Bol to dobrý výber, je to milý, priateľský pes a je vhodný aj do bytu.
    PS: Zabudol som na veľmi dôležitú vec. Pes potrebuje vedieť, kto je pánom svorky a musíte byť k nemu pri cvičení primerane tvrdý, inak vás nebude počúvať. Povely treba vysloviť jasne a v prípade že nepočúvne mne pomáhalo k nemu pristúpiť, chytil som ho za papuľu a prísnym hlasom som mu do očí niečo povedal. To funguje aj bez nejakého bitia či trestu. Povely som ho naučil cez obyčajné odmenovanie piškotami. Pes má teraz doma tri stupne hierarchie svorky. Ja (počúva na slovo), moja žena (podľa nálady) a dcéra (tú má na svojej úrovni). Ak však niekto do neho „zhučí“ tak posluchne. Ale len nás, cudzím ľudom doňho hučať neodporúčam, lebo dostanú okamžitú odpoved v podobe, neuveriteľne hrubého hlasu :D Ako majitelia sa nasmejete :D

Leave a Reply